Děti a sčítání 1940, občanství Slovenského štátu, pěstouni místo rodičů do matriky biřmovanců, odložení novorozeněte.

[milestone]

Ano, na zvolenské faře byli tak hodní, že mi po počáteční neochotě hrabat se matrikou a po mém upřesnění data, kdy k biřmování došlo, zápis z matriky biřmovanců zaslali.

Samozřejmě lidský faktor mohl selhat vždy. Zvlášť když nevíme, jak vypadal lístek s žádostí o biřmování, ze kterého byl údaj o rodičích do matriky zapsán...Navíc mi tam nesedí to, že příjmení dítěte zapíšete správně (Vlkovič), ale příjmení rodičů zmatláte na Hrčko...

Jedna vec je samotná prihláška k sviatosti birmovania ("lístek s žádostí o biřmování") a druhá vec, ktorá zároveň musela byť doložená, bol Krstný list Anny Vlkovičovej z toho farského úradu, kde bola pokrstená. Buď si ho vyžiadal samotný "detský domov" alebo Annina matka. Skôr sa prikláňam k prvej možnosti.

Ľudský faktor zlyhal na farskom úrade vo Zvolene dvakrát. Konkrétne človek, ktorý robil záznam do knihy birmovaných a nemal znalosť, že vôbec existuje obec Tuchlovice a nie "Truchlovice". Po druhé - nesprávne prečítal a následne zle zapísal priezvisko matky ako "Hrčko". A dielo dokonal, keď otcovo krstné meno Viktor zapísal v latinčine. Preto nič iné za tým nehľadajte.

Také si myslím, že pokud matka Annu v roce 1939 nebo 1940 někam odložila, bylo to spíš někde na trase vlaku z Čech do Velkých Ripňan. Když se člověk podívá na železniční mapu Slovenska za druhé republiky, tak cestovat do Zvolena je úplně zbytečná zajížďka do nikam...

Zároveň jsem se chtěl zeptat - jak řešíte problém s názvy ulic v roce 1930/1940 a teď? Kupříkladu k tomu zvolenskému sirotčinci máme informace, že leželo někdo v uličkách u kostela a u náměstí. Ale jaká ulička to tehdy byla, to abych hádal z křišťálové koule...

Ak bola matka Anny v zlej sociálnej situácii, asi ju len tak "na počkanie" neodložila cestou z vlaku. Prečítajte si tú prácu v príspevku vyššie a zistíte, že napr. doktor kontroloval dieťa, či nemá nákazlivú chorobu pred vstupom, nazvem to do detského domova. A zase zdravotne postihnuté deti boli umiestňované do celkom iných špecializovaných detských domovov.

Hm, pôvodné názvy ulíc, to je aspoň u mňa vždy rôzne. Chce to správne slová do vyhľadávača.

„Účinkovanie rehoľných sestier
Vo farnosti Zvolen malo svoj vplyv aj účinkovanie rehoľných sestier. Najprv to boli sestry vincentky – sestry sv. Vincenta, zakladateľa lazaristov, ktoré mali Ústav Mariánum v susedstve dnešnej reštaurácie U Alexa, bývalej Modranskej. Venovali sa výchove dievčat počas Československej republiky. Potom to boli v čase Slovenského štátu sestry františkánky, ktoré pracovali ako zdravotné sestry v nemocnici. Bývali na Bernolákovej ulici č. 20. Na zvolenskom cintoríne majú aj pochované svoje sestry. Po r. 1950 boli štátnou mocou vysťahované...“, zdroj: https://farazv.sk/farnost/kostol-sv-alzbety

Tá spomenutá reštaurácia je na Námestí SNP, v roku 1938 to bolo Námestie Andreja Hlinku, predtým Námestie slobody.

[Petra1909]

Řešila jsem něco podobného ohledně občanství Slovenského štátu v době 2. sv. války. Můj děda *1910 narozen na Slovensku se v roce 1936 oženil na jihu Moravy s babičkou, narodily se 2 dcery *1937 a 1938, pak byl děda na práci v Německu (cestovní pas pro RODINU vydán na vyslanectví Slovenského štátu v Praze koncem roku 1941), asi od jara 1942, v srpnu 1942 pak z Německa utekl, sebral rodinu a odjeli vlakem na Slovensko, kde měl děda sestru a našel si práci.
Mám poznamenáno - bohužel bez zdroje, ale určitě jsem někde vygooglila - že občanství Slovenského štátu (1939 - 1945) nabyl ten, kdo měl k 30.10.1918 domovské právo v obci na území Slovenského štátu, jeho manželka a nezletilé děti.
Občané, žijící v ČSR (od 16.3.1939 Protektorát Čechy a Morava), mohli do 29.3.1939 optovat pro jinou státní příslušnost a do 31.3.1940 mohli přesídlit do své země, přičemž si s sebou mohli vzít svůj movitý majetek.
Byl to nějaký dobový právní předpis, bude to na webu, kde jsou uveřejněny zákony (i neplatné z doby 1.republiky apod.).
Předpokládám, že můj děda byl ten první případ, protože mám z roku 1946 jeho domovský list z obce Jalovec. Bude to i případ matky Vaší babičky.
Hodně štěstí v pátrání. P.