Domáci archív

[Juliam83]

Zdravím bádatelia

Zaujímalo by ma, v akej forme máte doma pozakladané všetky dokumenty, fotografie a kadečo iné, čo ste počas bádania po vašich predkoch nadobudli.
Podelili by ste sa o vaše postrehy, ako je najlepšie si ich archivovať, aby to bolo prehľadné a zároveň aby sa to nezničilo?
Fotky by určite potešili.
Ďakujem krásne

[Slavíková]

Já mohu jenom přispět zkušeností, jak úsporně archivovat fotky. Začala jsem se před několika lety zabývat shromažďováním starých rodinných fotografií, které mi příbuzní předávali v různých krabicích, potrhaných albech a obálkách. Ideální je všechno nejprve oskenovat a popsat. Protože jich bylo celkem dost, chtěla jsem to mít úpravné a popis dostatečně vyčerpávající, tak jsem použila sestavovací razítka, např.: Archiv Slavíkovi - České Budějovice 1956 až 1958 a potom jsem jenom ručně dopsala kde je to a kdo je na fotce. Za ten podrobný popis se přimlouvám, fotky ukládám pro budoucí generace, mě osobně ničí staré fotky bez popisů a já jsem vynaložila spoustu úsilí, abych zjistila, kdo je kdo.
Na archivaci fotografií existují speciální poloprůhledné papírové obálky, rozměr 25x19 cm. Obálku taktéž popíšu a do ní uložím podle potřeby jednu, nebo více fotografií. Tyto obálky skladuji "na stojáka" v archivních krabicích, předělených tvrdými kartony, natěsno, aby se mi obálky nekrčily a fotky nekroutily. Tento způsob se mi osvědčil jako velice úsporný, neboť do krabice se toho hodně vejde a přehledný - obálky řadím tématicky a chronologicky. Mohu tam také kdykoliv cokoliv jednoduše přidat.
Z oskenovaných fotografií jsem vytvořila formou fotoknihy rodinnou kroniku s historií rodiny, výsledky genealogického pátrání, různými rodinnými příběhy a samozřejmě u každé fotky popisy, kdo je kdo. Takže i když fotky odpočívají v krabicích, je možné si vzít takovou fotokroniku a s vnoučaty probírat staré fotky za dlouhých zimních večerů.
Je asi mnoho různých způsobů, jak se s tímto problémem vypořádat, berte to jako moji zkušenost.
Jarmila Slavíková

[Juliam83]

Já mohu jenom přispět zkušeností, jak úsporně archivovat fotky. Začala jsem se před několika lety zabývat shromažďováním starých rodinných fotografií, které mi příbuzní předávali v různých krabicích, potrhaných albech a obálkách. Ideální je všechno nejprve oskenovat a popsat. Protože jich bylo celkem dost, chtěla jsem to mít úpravné a popis dostatečně vyčerpávající, tak jsem použila sestavovací razítka, např.: Archiv Slavíkovi - České Budějovice 1956 až 1958 a potom jsem jenom ručně dopsala kde je to a kdo je na fotce. Za ten podrobný popis se přimlouvám, fotky ukládám pro budoucí generace, mě osobně ničí staré fotky bez popisů a já jsem vynaložila spoustu úsilí, abych zjistila, kdo je kdo.
Na archivaci fotografií existují speciální poloprůhledné papírové obálky, rozměr 25x19 cm. Obálku taktéž popíšu a do ní uložím podle potřeby jednu, nebo více fotografií. Tyto obálky skladuji "na stojáka" v archivních krabicích, předělených tvrdými kartony, natěsno, aby se mi obálky nekrčily a fotky nekroutily. Tento způsob se mi osvědčil jako velice úsporný, neboť do krabice se toho hodně vejde a přehledný - obálky řadím tématicky a chronologicky. Mohu tam také kdykoliv cokoliv jednoduše přidat.
Z oskenovaných fotografií jsem vytvořila formou fotoknihy rodinnou kroniku s historií rodiny, výsledky genealogického pátrání, různými rodinnými příběhy a samozřejmě u každé fotky popisy, kdo je kdo. Takže i když fotky odpočívají v krabicích, je možné si vzít takovou fotokroniku a s vnoučaty probírat staré fotky za dlouhých zimních večerů.
Je asi mnoho různých způsobů, jak se s tímto problémem vypořádat, berte to jako moji zkušenost.
Jarmila Slavíková

To je skvelý nápad, tá rodinná kronika formou fotoknihy. Ďakujem krásne za váš postreh a zdieľanie

[lenle]

Ja som zatiaľ ešte v procese archivácie, ale idem na to tak, že sa snažím všetko čo sa dá digitalizovať, ALE samozrejme so zachovaním pôvodných fyzických zdrojov. Na fyzické uloženie som zástanca jednoduchých kartónových krabíc.

V našej rodine máme neskutočné množstvo diapozitívov, ktoré som pomocou špeciálneho skenera naskenovala. Pôvodné diapozitívy sú pozakladané v rámikoch a klasických zásobníkoch a zatiaľ uložené v rodičovskom dome.
Zo starších fotiek som povyberala tie, na ktorých osoby poznám, tie mám roztriedené podľa rodín (resp. jednotlivých vetiev) a uložené v obaloch v kartónových škatuliach. Priebežne ich skenujem.
Okrem toho mám rodinné albumy, kde sú fotky klasicky pekne pozakladané. Množstvo iných úradných dokumentov priebežne skenujem, originály sú samozrejme v škatuliach mám ich roztriedené v zakladačoch, alebo tvrdých doskách.

Podobne ako pani Jarmila, mojim cieľom je z celého pátrania spraviť niečo ako rodinnú kroniku. Okrem informácií z matrík, rodinných historiek a fotiek ju však plánujem doplniť aj o reálie - historické pozadie, popis obcí kde sme bývali, strava, bežný život, jednoducho aby mal čitateľ ucelený obraz. Súčasťou všetkého bude ako príloha veľký grafický rodokmeň - plagát.